Čtvrtina prázdnin, část 1.
Byl předvečer závěrečné slavnosti a já seděl v Havraspárské společenské místnosti. Četl jsem si Denní věštec, když najednou zaklepala na okno sova. Hned jsem ji poznal-byl to náš rodinný puštík Trčoun. Otevřel jsem okno a pustil ho dovnitř. Byl celý udýchaný. Ani se mu nedivím. Z Godrikova Dolu je to do Bradavic celkem velká dálka. Posadil jsem ho na stůl a donesl mu vodu a nějaké jídlo. Mezitím se aspoň trochu vzpamatoval. Pohladil jsem ho a vzal mu dopis. Byl zapečeťený erbem naší rodiny. Potichu jsem přečetl, co mi rodiče píšou. Objednali prý zájezd do Egypta, dotovaný Ministerstvem. Budeme tam objevovat "krásy" Egypta, relaxovat u moře a otec bude něco dělat pracovně (zkoumat egyptské mudly). Poletíme mudlovským dopravním prostředkem, letadlem (dál jsou tři řádky popisu jak funguje letadlo, od táty) a budeme spát v luxusním hotelu (prostě vše mudlovské, nic pro Pixela). Kate s náma bohužel nepojede, protože má neodkladnou práci. Dál tam bylo pár dalších organizačních věcí. A nakonec to nejdůležitější. Mám si zbalit úplně všechny věci a jít do Vstupní síně. Prý sou dohodnutí s učitelem (neřekli jakým), že tam na mně počká a odvede mě za školní pozemky, kde na mě bude čekat přenášedlo, které mě přenese do Godrikova Dolu. Sbalil jsem si všechny věci, vzal ze stolku lucernu a běžel do Vstupní síně. Když jsem běžel ze schodů, viděl jsem už z dálky ten známý bledý ksicht a mastné dlouhé vlasy. Zarazil jsem se. Rodiče mi zapomněli říct že mě odvede Snape. Zamumlal jsem něco jako pozdrav. Snape se jenom ušklíbl. Celou cestu blábolil něco o stýkání se šmejdy a podobné věci. Já ho nevnímal a pořád jsem se ohlížel na hrad. Došli jsme až na mýtinu v lese. Uprostřed mýtiny ležela krabička od čokoládové žabky. Rozhlédl jsem se. Snape mě okřikl, že nemá čas na zdržování se s krvezrádci a ať se okamžitě chytím toho odpadku. Otočil jsem se, ušklíbl se na něj a sehnul se k obalu. Svět okolo mně se začal točit. Vzlétl jsem do oblak a letěl přes skoro celou Británii. Po chvíli jsem pod sebou viděl náměstí, s památníkem, kostelem a velkým hřbitovem. Klesal jsem k zemi. Už jsem rozeznával náš a Benův dům. Po chvíli jsem viděl i trosky z domu Potterů. Svalil jsem se před vrata našeho domu. Vyvolalo to takový rámus, že mě slyšeli rodiče a šli se podívat ven. Když mě spatřila matka, rozeběhla se ke mně a obejmula mě. S otcem jsem se pozdravil, podal si s ním ruku a nakonec ho obejmul. Pak mě přiběhl pozdravit bratr. Ráno jsme odjeli na letiště. Je to ohromná budova, plná různých restaurací a obchodů. U něj je ohromná asfaltová plocha, ze které vzlétávají ty letadla. Nakonec jsme se nějak dopravili do letadla. Letěli jsme okolo 7 hodin. Bratrovi se při přistávání udělalo náramně špatně. Když jsme vycházeli z letadla, spěchal rychle na záchod. Naštěstí nevím co tam dělal.
